Large Magellanic Cloud

Velké Magellanovo mračno Large Magellanic Cloud

Velké Magellanovo mračno (LMC) je jedním z nejúchvatnějších pohledů na obloze jižní polokoule. Jako největší satelitní galaxie Mléčné dráhy je od nás vzdáleno pouhých 160 000 světelných let a v rámci Místní skupiny (zahrnující Galaxii v Andromedě, Mléčnou dráhu, Galaxii v Trojúhelníku a Velké Magellanovo mračno) zaujímá čtvrté místo. Většina LMC leží v jižním souhvězdí Mečouna, ale část zasahuje ještě dále na jih do souhvězdí Tabulové hory. Abyste si mohli vychutnat krásu LMC, musíte se nacházet jižně od 20° severní šířky. Pokud chcete, aby se ve svém nejvyšším bodě ocitlo alespoň uprostřed oblohy, potřebujete být kolem 25° jižní šířky.

V LMC je kromě stop po galaktické příčce a spirální struktuře bezpochyby nejpřitažlivější mlhovina Tarantule, která se v něm nachází. Mlhovina Tarantule (NGC2070) leží uvnitř Velkého Magellanova mračna (na tomto snímku mírně vpravo dole od středu); triedrem nebo malým dalekohledem jasně uvidíte, jak se z mlhoviny navenek rozpínají zářivé prstence plynu, podobně jako nohy obřího pavouka. Zdánlivě je velká asi jako úplněk, avšak její skutečný průměr činí 1520 světelných let – je tedy větší než Velká mlhovina v Orionu. Mlhovina Tarantule je navíc významnou oblastí zrodu hvězd; při pozorování v ní dokonce rozeznáte hvězdokupu 30 Doradus v jejím středu. V roce 1987 vzplanula uvnitř Velkého Magellanova mračna supernova 1987A, a to velmi blízko mlhovině Tarantule. Supernova 1987A dosáhla maximální jasnosti 2,8 mag a stala se nejjasnější supernovou pozorovatelnou ze Země od roku 1604. Ještě překvapivější je, že zůstala pouhým okem viditelná po celých deset měsíců.

Sigma 135mm F1.8 DG HSM (Art)
QHYCCD QHY600PH C
Avalon M-zero HQ
IDAS HEUIB-II
Celkový čas expozice: 5,5 h
Software pro zpracování: PixInsight, Photoshop