本站提供正體中文版。切換到正體中文本站提供简体中文版。切换到简体中文This site is available in English.View in Englishこのサイトには日本語版があります。日本語で表示이 사이트는 한국어로도 제공됩니다.한국어로 보기Diese Website ist auch auf Deutsch verfügbar.Auf Deutsch ansehenEste sitio web también está disponible en español.Ver en españolQuesto sito è disponibile anche in italiano.Visualizza in italianoCe site est également disponible en français.Afficher en françaisEste site também está disponível em português.Ver em portuguêsDeze website is ook beschikbaar in het Nederlands.In het Nederlands bekijkenЭтот сайт также доступен на русском языке.Смотреть на русскомयह वेबसाइट हिन्दी में भी उपलब्ध है।हिन्दी में देखेंهذا الموقع متاح أيضًا باللغة العربية.عرض بالعربيةSitus ini juga tersedia dalam bahasa Indonesia.Lihat dalam bahasa IndonesiaBu site Türkçe olarak da mevcut.Türkçe görüntüleTa strona jest dostępna także po polsku.Wyświetl po polskuTrang web này cũng có phiên bản tiếng Việt.Xem bằng tiếng Việtاین وب‌سایت به فارسی هم در دسترس است.مشاهده به فارسیЦей сайт також доступний українською.Переглянути українськоюEz az oldal magyarul is elérhető.Megtekintés magyarulAcest site este disponibil și în limba română.Vizualizare în românăเว็บไซต์นี้มีเวอร์ชันภาษาไทยดูเป็นภาษาไทย

Tváří v tvář éře AI jsou mé pocity vždy plné protikladů

AI2026.02

Tváří v tvář éře AI jsou mé pocity vždy plné protikladů.

Fascinující stránkou je, že přede mnou je vždy nekonečné množství nových poznatků k prozkoumání – tolik, že čas jednoho člověka prostě nestačí pojmout tak obrovské množství informací; skličující stránkou ale je, že AI nás také často vodí oklikami – předstírá, že rozumí tomu, čemu nerozumí, produkuje halucinace a někdy dokonce není schopna přesně pochopit určité konkrétní operace a jejich význam.

Zlatavý a šedý písek pomalu protéká přesýpacími hodinami, v pozadí jsou přesná hodinová ozubená kolečka

Celý den, čtyři pětiny v pokusech a omylech

Dnes jsem strávil hodně času tápavým poznáváním nového nástroje, abych se rozloučil se starou metodou, na kterou jsem si za posledních dvacet let už dávno zvykl, ale která už nestačí dnešním potřebám. Byl to přechod, kterému jsem se prostě nemohl vyhnout.

Když se ohlédnu za celým průběhem dne, zhruba čtyři pětiny času padly na pokusy, omyly a tápání, a jen klíčová jedna pětina byla částí, která skutečně přinesla užitek. I když jsem nakonec cíle dosáhl hladce a pro budoucnost jsem si skutečně ušetřil značný čas, pořád mám pocit, že ty čtyři pětiny úsilí byly vynaloženy tak trochu zbytečně.

Kdyby se daly ušetřit náklady na okliky

Nemohu si pomoct a myslím si: kdybychom dokázali ušetřit tyto náklady na okliky a vložit je celé do produktivity, znalosti, které bychom mohli čerpat, by nepochybně narostly několikanásobně.

Možná je to právě limit AI v současné fázi. Je už tak mocná, že se bez ní člověk neobejde, ale zároveň ještě není natolik vyzrálá, aby jí bylo možné plně důvěřovat. Když se na to ale podíváme z jiného úhlu, právě tento stav, kdy „ještě to není úplně ono“, nás nutí o to víc se těšit na její budoucí vývoj a vyzrálost.

Rozpory jsou rozpory, ale jít se přesto musí dál.