Koupili jste dobrý nástroj – musí k němu výrobce přibalit tajnou příručku mistrovství?

Někteří lidé chovají v duchu naivní očekávání: stačí koupit dobrý nástroj a výrobce by k němu měl samozřejmě přiložit kompletní a podrobný návod k obsluze, a v ideálním případě ještě navrch přidat „tajnou knihu bojových umění“ (tajný spis s nejvyššími tajemstvími bojového umění, jaký se objevuje v čínských románech žánru wu-sia) o tom, „jak tento nástroj ovládat až k dokonalosti“.

Ve skutečnosti stačí uvést několik běžných příkladů z každodenního života a tento mýtus se sám zhroutí:

1. Koupíte letadlo za více než sto milionů nových tchajwanských dolarů – přiloží výrobce tajnou knihu „jak se stát kvalifikovaným pilotem“?
2. Koupíte superauto za desítky milionů nových tchajwanských dolarů – přiloží výrobce tajnou knihu „jak se stát závodním jezdcem“?
3. Koupíte auto za milion nových tchajwanských dolarů – přidá výrobce zdarma celý kurz autoškoly?
4. Koupíte vrtačku za více než deset tisíc nových tchajwanských dolarů – přiloží výrobce technickou tajnou knihu „jak vrtat rovné a pěkné díry“?

Pokud nic z toho není samozřejmostí, proč si tedy někdo namlouvá, že ke koupi softwaru za pár tisíc by měl výrobce zdarma přibalit tajnou knihu, která z vás udělá mistra? Realita je taková, že mít alespoň základní návod, který vám řekne, jak software otevřít a k čemu přibližně slouží ta tlačítka, je vlastně už docela dobré.

Chcete-li nějaký nástroj skutečně dobře zvládnout, prvním krokem je zbavit se tohoto mýtu. Lidé ochotní se podělit o své znalosti si samozřejmě zaslouží poděkování, ale je třeba pochopit jedno: to, že byl nějaký obsah sdílen, neznamená, že tyto znalosti sám sdílející kdysi získal zadarmo. Velká část z toho byla nashromážděna za cenu času, peněz, a dokonce i nemála zbytečných oklik. Pokud si toto ani neuvědomíte a budete celé dny žít v iluzi, že „znalosti by měly být sdíleny zdarma“, pak se nakonec naučíte pravděpodobně jen to, co je zdarma.

Podle stejné logiky ani ten, kdo v komunitě jen a pouze hraje roli „žadonícího“ (člověka, který místo vlastního úsilí neustále jen všechno vyžaduje od druhých), tím obvykle nezíská víc. Ve většině případů to, co nataženou rukou chytíte, bývají odpadky, které někdo jiný nechtěl a ledabyle odhodil – a vy je považujete za poklad.

Ať je nástroj sebelepší, pořád je to jen nástroj. To, jak daleko se skutečně dostanete, určuje ochota investovat čas do jeho zvládnutí a postoj, s jakým přistupujete ke znalostem, které sdílejí druzí.