Noční můra: myč zeleniny, pěstitel zeleniny a kuchař v restauraci

Včera se mi zdál sen a po probuzení jsem nevěděl, jestli se mám zlobit, nebo smát – byla to opravdová, ryzí noční můra. Zapíšu si ho tedy přesně tak, jak se odehrál.

Změnil jsem restauraci

Ve snu restaurace, do které jsem chodil každý den, zkrachovala, a tak jsem se přesunul do jiné restaurace poblíž, která se vydávala za luxusní.

Hned jak jsem vstoupil dovnitř, zjistil jsem, že mě přišel přivítat myč zeleniny. Myč zeleniny mi řekl, že mají kuchaře, který umí připravit chutná jídla. Na základě důvěry v profesionalitu restaurace jsem si nejprve objednal jedno jídlo, abych to vyzkoušel.

Ukázalo se, že to jídlo moc dobré nebylo, a ani žaludek mi po něm nebyl úplně v pořádku. Ze slušnosti jsem si však hned nestěžoval myči zeleniny, který mě obsluhoval, a raději jsem se sám šel podívat do kuchyně.

Pravda vyšla najevo až v kuchyni

Když jsem přišel do kuchyně, zjistil jsem, že takzvaný „kuchař“, který tam vařil, ve skutečnosti není žádný opravdový kuchař, ale pěstitel zeleniny.

Zelenina na pultu, která ještě nešla do hrnce, vypadala naopak docela kvalitně. Řekl jsem tedy tomu pěstiteli zeleniny, ať trochu pozmění postup vaření – tak by jídlo mělo vyjít víc OK. Pěstitel zeleniny, napůl nevěřícně a napůl s důvěrou, se řídil mými slovy a připravil další jídlo.

Když jsem to ochutnal, usoudil jsem, že se to dá do sebe dostat tak tak, ale upřímně řečeno, kvalita tohoto jídla pořád neodpovídala ceně uvedené v jídelním lístku.

Rozhovor k smíchu i k pláči

Po dojezení druhého jídla jsem řekl myči zeleniny, který měl na starosti obsluhu: tak si tedy napříště budu kupovat rovnou zeleninu, kterou pěstuje ten pěstitel zeleniny.

Nečekal jsem, že myč zeleniny z toho nebude mít velkou radost. Odpověděl mi: právě proto, že jsem pěstitele zeleniny naučil vařit, vychází jídlo tak, že mi nechutná a navíc mi kazí žaludek. Poradil mi, abych důvěřoval profesionálům – když prý budu chodit jíst pěstitelovo vaření vícekrát denně, postupně si zvyknu.

Jinak bych prý mohl zajít i do restaurace, kterou otevřel mistr toho pěstitele zeleniny – právě tam se všichni pěstitelé zeleniny naučili, jak zeleninu pěstovat. Jenže ten podnik je trochu daleko, jízda autem trvá zhruba jednu až dvě hodiny.

Řekl jsem, že nemůžu kvůli každému jídlu jezdit tak daleko. Pěstitel zeleniny mi ale odpověděl: nedá se nic dělat, kdo chce jíst dobré věci, musí vždycky trochu obětovat. Zeptal jsem se ho, jaké má kuchař v té restauraci umění. Řekl ale, že to neví – ať se tam prý zajedu podívat sám, a pochopím.

A pak jsem se probudil

Nakonec jsem se odhodlal: když mi neprodají syrovou zeleninu a uvařené jídlo se skoro nedá jíst, tak rovnou změním restauraci úplně.

V tu chvíli znovu promluvil myč zeleniny, který měl na starosti obsluhu, a řekl: vlastně pět minut jízdy odtud je ještě jedna restaurace, kterou otevřel přítel mistra toho pěstitele zeleniny; mohl bych to tam zkusit, spolupracují s farmáři…

A pak jsem se probudil.

To byla ale opravdová noční můra.